Byl jsem jako vy. Dlouho jsem věřil, že si ženu získáte tak, že na ni budete hodní, naslouchat jí, utěšovat jí, nosit jí květiny a kdo ví co. Věřil jsem, že hodný a vnímavý muž je to, co ženy chtějí. Realita mě ale přesvědčila o opaku. Moje první vážná známost, která trvala několik let, byla holka, kterou jsem miloval jako nikoho předtím. Chtěl jsem jí být tím nejlepším chlapem a udělal bych všechno pro to, aby byla šťastná.
Myslel jsem si, že to je správná cesta.
Realita mě rychle dohnala ve chvíli, kdy mě moje holka podvedla s tím největším blbcem široko daleko. Byl jsem z toho na dně a nevěděl jsem, co mám dělat. To, co se tehdy zdálo jako nejbolestivější zážitek, se ale rychle ukázalo být obrovskou příležitostí, která kompletně změnila můj život.
Díky této zkušenosti jsem se totiž probudil do Matrixu a zjistil pravdu o mezilidských vztazích. Objevil jsem důvody, proč holky opouští hodné kluky, proč běhají za hajzlama, proč vás podvádí, opouští nebo s vámi nechtějí mít vůbec nic společného. Stejně tak jsem postupně přišel na principy, kvůli kterým je můžete začít okamžitě úspěšně přitahovat, jak zařídit, aby se do vás zamilovaly a neopouštěly vás, a tak dále.
Jsou to principy, o kterých drtivá většina mužů nemá ani ponětí, ale jakmile je poznáte, budete žít naprosto odlišný život ve všech ohledech – společensky, sexuálně, emocionálně atd. Získáte si díky nim zástup holek, které vás budou nahánět a stát na vás frontu, a stejně tak díky nim dosáhnete úspěchu i ve vnějším světě. Budete postupovat v práci, vydělávat více peněz, lépe se oblékat, lépe působit na lidi, celkově budete mnohem šťastnější.
Zní to jako nepravděpodobný a nereálný sen, a ani já bych tomu ještě před pár lety nevěřil, ale sami uvidíte. Čtěte dál. Povím vám nejdříve svůj příběh od začátku.
Romantická pohádka
Poznali jsme se ještě na střední škole. Jednou mě takhle pozvali na narozeninovou oslavu spolužáka, kam jsem původně neměl úplně v plánu jít, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Ukázalo se to jako dobré rozhodnutí, protože to byla super akce, kde jsem se docela nasmál a vlastně i spřátelil s lidmi z vedlejších tříd našeho ročníku. Mimo jiné právě i s hezkou a milou blondýnkou, jejíž jméno tu nebudu zveřejňovat, ale říkejme ji třeba Adéla.
Adéla se ke mně už ten večer docela měla. Hodně jsme spolu flirtovali a pošťuchovali se, takže jsem tušil, že z toho něco bude. Uběhlo jen pár hodin a líbali jsme se na schodech v podivném, napůl metalovém a napůl rockovém baru, kde spolužák oslavu pořádal. Štěstí mi ten den docela přálo do karet, protože hned několik lidí z oslavy přespávalo na noc u oslavence – včetně Adély. Já jsem oslavence zas tak dobře neznal, v minulosti jsme prohodili jen pár vět, ale udělal jsem ten večer na všechny asi docela dobrý dojem, protože mě pozvali, abych tam taky přespal. To jsem s vidinou Adély vedle sebe v posteli velmi rád přijal.
Trochu ten příběh zkrátím. Ten večer jsme spolu nespali. Adéle bylo tehdy asi 17 a byla ještě panna. Já byl cca o rok starší a měl jsem před ní několik holek, ale tlačit jsem na to nechtěl. Z nějakého důvodu na mě udělala dojem a říkal jsem si, že bych s ní možná zkusil nějaký dlouhodobější vztah.
Takže takhle jsem do toho vletěl. Najednou jsem měl holku. Přiznám se, že ze začátku jsem z toho kdovíjak poblázněný nebyl. Měl jsem rád svoji nezávislost, chodíval jsem tehdy docela často popíjet s přáteli na párty a oslavy, čas od času jsem se někde s někým líbal, jednou za delší čas, když se opravdu poštěstilo, jsem se s nějakou holkou i vyspal.
Navázat opravdový vztah tehdy teda nebylo mým úhlavním cílem, ale když už se to tak nějak nabídlo, řekl jsem si – „Proč vlastně ne?“.
Adéle se moje vystupování a životní styl líbil. Ve škole jsem to flákal, byl občas drzý na učitele, chodil jsem pozdě, nedělal si úkoly. Ona byla slušná, vychovaná holka. Trochu jak z nějakého amerického filmu, co? Myslím, že jsem v jejích očích představoval takového nějakého rebela, což ji přitahovalo.
Ubíhaly měsíce a já se do ní fakt pobláznil. Ani nevím, jak se to vlastně stalo. Oba dva jsme si jako lidi dost sedli. Našli jsme si společný humor, hodně jsme se smáli, trávili jsme spolu spoustu času. Chodili jsme ven, na akce, na večeře, měli jsme najednou hodně společných přátel. Zdálo se to být vážně skvělé. Byl jsem zamilovaný.
Po pár letech mi to stouplo do hlavy natolik, že jsem začal uvažovat i o manželství a dětech. Ta holka mi naprosto zatemnila mozek. 🙂 Bylo mi něco kolem 21 let a neviděl jsem nic, jen jí.
Vystřízlivění do reality
Když odešla na vysokou školu do jiného města, byli jsme rozhodnutí náš vztah udržet. Milovali jsme se a láska hory přenáší, že?
Asi půl roku potom, co jsme měli tenhle vztah na dálku, se něco začalo měnit. Nevěděl jsem, co přesně se děje. Měl jsem jen takový divný pocit a tušení, ale neuvědomoval jsem si zdaleka vážnost situace. Pořád jsem byl ještě do ní tak zblblý, že jsem měl asi nasazené růžové brýle.
Přestávala se se mnou tolik vídat. Už nebyla zdaleka tolik iniciativní jako dřív. Přestala mi psát sama od sebe. Odpovědi na moje zprávy jí zabíraly čím dál více času. Věděl jsem, že má hodně práce se školou, a že teď taky tráví čas s novými kamarádkami z vysoké. Na jednu stranu jsem to proto toleroval. Nicméně cítil jsem, že se mi vzdaluje, a o to víc jsem o ní nechtěl přijít. Byla to přece moje velká láska, ne?
Začal jsem jí trochu nahánět. Trochu víc.
A přišlo mi, že čím víc jí naháním, tím více se ode mě vlastně vzdaluje.
Tehdy mi vůbec nedošlo, jaká troska se ze mě stala. Všichni jsme odešli ze střední školy, většina šla na vysokou, já jsem začal pracovat. Můj bohatý společenský život, který jsem dříve měl, najednou ze dne na den tak nějak zmizel. Vlastně už mě chodit mezi lidi ani tolik nebavilo. Koníčky jsem žádné pořádně neměl. Nějaké zájmy, to možná ano. Ale abych pravdu řekl, nebavilo mě je nijak rozvíjet.
Většinu svého volného času jsem trávil u filmů a seriálů, cpal se brambůrky a čekal, až mi Adéla odpoví na zprávy. Vůbec jsem si neuvědomoval, jak moc jsem ustrnul ve své lenosti a pohodlí. Stalo se ze mě rozplizlé hovno. 🙂 Nebyl už jsem ten zábavný rebel ze střední se spoustou přátel, teď jsem byl jen nudný zaměstnanec trávící většinu času doma.
„Chci spát s jinýma klukama,“ řekla mi.
„Cože? Cooo-oo..“ vyhrkl jsem.
Nechápal jsem, co to sakra slyším. Moje milovaná holka, kterou jsem považoval za svojí vyvolenou, sedí vedle mě a do očí mi říká, že si chce vyzkoušet románky i s jinýma klukama. Už jí to nebaví. Žije teď daleko ode mě, poznala mnoho nových lidí a má před sebou spoustu lákadel. Já už jí zrovna dvakrát neberu.
„Ty už taky nejsi takový, jaký jsi býval. Nechodíš rád mezi lidi. Chováš se, jako kdyby ti bylo přes 40. Vždycky jsem milovala tvoji společenskost a akčnost, ale tebe už nic nebaví.“
A měla pravdu. Nežil jsem. Navíc jsem na ní visel jako dítě. Určitě jsem jí musel nudit. Ale nechápal jsem, že může být tak krutá. Vypadalo to, jako kdyby najednou ke mně necítila ani sebemenší cokoli. Jako kdyby všechny ty roky neznamenaly vůbec nic. Cítil jsem se zrazeně a odvrhnutě. Jako by mi bodla kudlu do zad.
Tehdy, když jsme vedli tenhle rozhovor, jsem ale netušil, že už mě podvedla. Fakt, že byla na chatě s bandou přátel, kam mě samozřejmě nepozvala, a kde vykouřila ptáka jednomu úplnýmu blbcovi, frajírkovi a očividnému děvkaři, mi toho dne neřekla. Dozvěděl jsem se to až o několik měsíců později.
Co se to s ní sakra stalo? A co se to stalo se mnou?
Copak takhle končí velká středoškolská láska?
Copak pro ní najednou znamenám úplné hovno?
Byl jsem naprosto otřesený. Několik následujících dnů jsem strávil v neuvěřitelné úzkosti, frustraci a pocitu, že nic na světě nemá už nadále význam. Neměl jsem chuť se zvednout z postele, ani cokoli dělat. Nepracoval jsem, protože jsem na práci neměl nejmenší pomyšlení.
Nikdy v životě jsem se necítil tak zlomeně jako tehdy.
Kdybych tehdy ale věděl, co všechno mě díky tomu čeká…
Jak se rozhodneš?
Následující týdny jsem trávil koukáním do stropu, přemýšlením nad tím, co se to mezi mnou a Adélou stalo, utápěním se v sebelítosti a alkoholu a nekonečným kouřením cigaret.
Nehnul jsem se z místa. Neměl jsem ponětí, co dělat.
Jsem strašně moc vděčný, že mi tehdy přišel do života člověk, který mi ukázal z téhle deprese cestu ven. Říkejme mu třeba Alex. Byl to kamarád, ke kterému jsem vždy vzhlížel, protože odjakživa věděl naprosto přesně, co v životě chce, a neváhal si za tím jít. V relativně nízkém věku dosáhl velkých profesních úspěchů, vydělával hodně peněz a vyznal se v psychologii lidí. Dobře se oblékal, uměl skvěle mluvit. Holky na něj letěly a byl všeobecně oblíbený.
Bylo to asi tři měsíce od rozchodu s Adélou, kdy jsme s Alexem zašli na pivo.
„Tak co, jak se máš? Už ses z toho srovnal?“ ptal se mě s úsměvem.
Chtěl jsem mu říct, že jsem už úplně v pohodě a šťastný, že je všechno v naprostém pořádku, ale to bych hrozně moc kecal.
„Jo, jde to. Trochu už se s tim vyrovnávam, ale pořád na to myslím a víceméně teďka jenom chlastám a nic moc jinýho se mi dělat nechce,“ odpověděl jsem a koukal jsem do země. Sebevědomí jsem měl na bodě mrazu.
Alex nikdy neměl moc velký soucit se slabostí druhých lidí. Ne, že by mu chyběla empatie, ale vždycky mu záleželo na tom, aby se lidi kolem něj stavěli svým strachům čelem a nenechali se stáhnout dolů svými pochybami. To jsem na něm vždy oceňoval. Byl trochu jako můj náhradní otec.
„Hele, Maxi, já vím, čím si teď procházíš. Taky jsem zažil nějaké rozchody. Ok, nějaký čas jsi chlastal a flákal se, to je v pohodě. Potřeboval jsi upustit páru. Ale jsou to už tři měsíce a je na čase se pomalu postavit zpátky na nohy. Když se budeš pořád jen litovat a babrat se ve vzpomínkách, kam se asi tak dostaneš?
Musíš se sebrat. Podívej se. Ta holka si žije nový život daleko od tebe. Má spoustu kámošů, spoustu aktivit, pořád něco dělá a jde dál. Pravděpodobně si na tebe sotva vzpomene. Nejspíš už spí s někym jinym. Ty jsi totálně ustrnul na místě. Pořád na ní myslíš a lituješ se a jinak neděláš nic.
Měl by ses trochu nasrat. Vzchopit se.
Máš teď jen dvě možnosti. Buď budeš dál dělat, co děláš teď, utápět se v debilních náladách… Anebo to využiješ, trochu se nasereš a ten vztek využiješ k tomu, abys byl motivovanej to sakra někam konečně dotáhnout. Dej si život dohromady, člověče. Vždyť je tolik věcí, co můžeš dělat nebo zkusit.
Tak jak se rozhodneš?“
Chvíli jsem se proti těm jeho kecům bouřil. Přišlo mi, že nemá ponětí, o čem mluví. Možná takhle může uvažovat Alex, ale já jsem úplně jiný. Adélu jsem miloval a prostě jsem byl na dně.
Po chvíli mi to ale došlo.
Vždyť má doprdele pravdu.
Je to teď jenom na mě. Nikdo mě z téhle situace nezachrání. Adéla nepřiběhne zpátky a nebude prosit, abych ji vzal zpátky. Ne, dokud se ze mě nestane nový člověk. Je na mě, abych si život vzal konečně do svých rukou a kompletně ho přebudoval. Neměl jsem sice moc dobrou náladu a pořád jsem cítil velkou lítost, ale aspoň na chvíli jsem pocítil určitý záblesk.
Možná můžu celý tenhle zážitek opravdu využít jako takovou motivaci k tomu, abych všem ukázal, co jsem sakra zač. Zničehonic jsem tehdy pocítil chuť všem dokázat, že za to stojím – a nejvíc samozřejmě Adéle. Chtěl jsem, aby litovala, že mě opustila. (Což se nakonec stalo, čti dál.)
Nový život
Každý den potom jsem se budil s jedinou myšlenkou. Přetvořit svůj život. Udělat maximum pro to, abych se postavil na nohy, abych znovu získal sebevědomí a respekt nejen druhých ale i sám před sebou. Chtěl jsem se kurva cítit dobře. Chtěl jsem bejt úspěšnej. Chtěl jsem mít spoustu holek. Chtěl jsem mít obdiv druhých lidí. Chtěl jsem bejt kurva frajer. Už nikdy víc jsem se nechtěl cítit jako zoufalec.
A tak jsem kousek po kousku procházel všechny oblasti, ve kterých jsem potřeboval rozvíjet.
Moje tělo – začal jsem cvičit. Nikdy jsem nebyl moc sportovní typ, ale chtěl jsem vypadat dobře. Věděl jsem, že mě Adéla podvedla s takovým trochu svalovcem a chtěl jsem ho dorovnat. Začal jsem proto pravidelně dělat kliky a pořídil jsem si činky. Čas od času jsem si taky šel zaběhat nebo do posilky.
Strava – upravil jsem si stravu, abych nejen nabíral svaly (hodně proteinů), ale abych taky nebyl pořád jen unavený a bez nálady (odstranil jsem zbytečné cukry, limonády, sladkosti atd). Chtěl jsem mít co nejvíce energie, dobré nálady a motivace. Věnoval jsem dost času studiu různých diet a jídelníčků, abych si našel to pravé pro mě.
Práce – je fakt, že mě to moc nebavilo. Vždy jsem chtěl podnikat a mít něco vlastního, ale nějak jsem se někde zasekl a přestal se snažit. Začal jsem proto znovu studovat úspěšné podnikatele a vymýšlet způsoby, jak rozjet něco vlastního. Hodně mi na tom záleželo, protože jsem chtěl mít finanční svobodu, abych si mohl dovolit věnovat víc času aktivitám, které mě bavily, a kupovat si věci, které jsem chtěl.
Kamarádi – začal jsem znovu chodit mezi lidi. Mnohem víc než kdy dřív. Ztratil jsem dříve kontakt se spoustou kámošů, protože jsem zbytečně obětoval moc času holce. Tyhle vztahy jsem obnovil a začal si vytvářet další. Potkávat nové lidi mě hodně bavilo. Během krátké chvíle jsem měl spoustu nových přátel, a ano byly mezi nimi i holky.
Holky – již nikdy jsem nechtěl dopustit, aby se mi opakovalo to, co se stalo s Adélou. Chtěl jsem být s holkama dobrej. Chtěl jsem vědět, jak na ně. A tak jsem začal sakra hodně studovat. Našel jsem si na internetu spoustu článků, nakoupil jsem knihy, začal sledovat videa. To, co jsem se o holkách dozvěděl, mi totálně rozsekalo hlavu. Nechápal jsem, že jsem to dříve neviděl. A to všechno, co jsem se dozvěděl, nakonec vedlo k založení téhle stránky, na které zrovna jste. (Více se dozvíte níže.)
Od chvíle, co jsem tehdy seděl s Alexem na pivku, uběhlo už pěkných pár let. Strašně moc věcí se změnilo. Já jsem se moc změnil.
Vybudoval jsem si kariéru, našetřil peníze, dostal se fyzicky do formy, udělal si spoustu přátel a známostí, moje dovednosti s ženskýma se taky naprosto diametrálně změnily. Oblékám se dnes jinak, mluvím jinak. Mám mnohem větší sebevědomí. Ze zoufalce docela hráčem. 🙂
Největší odměnou za mojí snahu a úsilí bylo, když za mnou po několika letech přišla Adéla, která sledovala můj vzestup zpovzdálí na sociálních sítích, s tím, že mě pořád miluje a že jí strašně mrzí, že mě tehdy opustila. Byla na tom vážně špatně a hrozně mě chtěla zpátky… Tehdy jsem se cejtil jako tyvole korunovanej vládce světa.
Ale už jsem byl někde jinde. Můj pokrok byl natolik velký, že na mě začaly letět holky mnohem hezčí a zajímavější, než kdy byla celá Adéla. Musel jsem jí proto odmítnout. Sorry.
Neříkám to všechno, abych se chlubil, ale protože ta změna, kterou jsem prodělal za jen několik let, je neuvěřitelná a můj život je absolutně odlišný – a vím, že to samé dokážete taky vy, pokud se do toho teď opřete.
Nicméně zpátky k tématu našeho webu… K ženským.
Jak jsem se probudil do Matrixu
Když jsem v průběhu let od našeho rozchodu s Adélou intenzivně studoval knihy, články, videa a další materiál o ženách – jak přemýšlí, jak se chovají, jak je sbalit, jak se seznámit atd, dozvěděl jsem se spoustu skvělých triků a informací. Pořád mi tam ale něco chybělo. Drtivá většina těchhle knížek nebo článků vám ukazuje, jak se máte chovat nebo co říct. Nějaký trik nebo rutinu nebo cokoli. Jak dlouho čekat s odpovědí, kam ji pozvat, jaké vtipy říkat atd.
Neřekne vám ale vůbec, proč tyhle triky fungují.
Co přesně se skrývá za vztahy mezi muži a ženami?
Strašně mě zajímal skutečný důvod, který způsobuje, že všechny tyhle triky fungují. Zajímalo mě, proč holky letí na hajzly a kašlou na hodné kluky. Proč ženy opouští dobré muže jen kvůli blbcům nebo rádoby frajírkům. Proč se někdy ženy chovají nelogicky. Proč vysílají protichůdné signály – někdy vás chtějí, někdy ignorují. A tak dále a dále.
Vždyť přece to všechno musí mít nějaký důvod!
Tohle pátrání mě nakonec zavedlo až k evoluční psychologii. Většina našeho chování totiž pramení z našeho historického vývoje. To, jestli se budete ženě dnes líbit, hodně závisí na tom, jak spolu muži a ženy fungovali před 10 000 lety. Možná se to zdá neuvěřitelné nebo jako blbost. Ale je to tak, to se vsaďte.
Najednou se mi před očima otevřel úplně nový svět.
Zjistil jsem, že mužská a ženská láska se velice liší. Žena vás nikdy nebude milovat tak, jak si vy nyní představujete nebo jak byste si přáli. Taky jsem přišel na to, že ten romantický pohled na lásku, jakým nás už od malička krmí společnost, je úplná zhovadilost a iluze.
A zkrátka o tom je celý tenhle blog. Rozhodl jsem se sepsat všechno, co jsem se za ty roky naučil, a pomoci vám všem nejen, jak úspěšně sbalit holku, ale jak žít spokojený a šťastný život. Protože nakonec holky letí především na chlapy, kteří si umí se životem poradit, kteří si ho umí zařídit a kteří vyzařují auru spokojenosti, úspěchu a blahobytu.
Vaším cílem teď možná je naučit se, jak na holky, a já vám poradím, jak na ně, ale nakonec to celé stejně skončí na tom, abyste si uspořádali celý svůj život tak, abyste z něj byli nadšení a především spokojení. Jakmile tohle dokážete, dostanete i ty kočky.
Tak nač ještě čekat. Pojďme na to.